(1737-1781)
Josef Mysliveček (1737-1781)
Josef Mysliveček, nejslavnější z českých hudebních emigrantů, byl synem zámožného pražského mlynáře. Po studiích na jezuitském gymnáziu se věnoval soukromému studiu matematiky, mechaniky, statiky; na výbornou složil řadu odborných zkoušek potřebných k členství v mlynářském cechu. Hudba ho však lákala víc, a tak roku 1763 přenechal mlýn svému bratru-dvojčeti Jáchymovi a odešel do Itálie. V Benátkách si osvojil techniku operní skladby a dramatický recitativ, a po úspěšném uvedení opery Il Bellerofonte v Neapoli roku 1767 ho čekala zářivá kariéra operního skladatele, u něhož si opery objednávala přední italská divadla.
Zlom přinesl rok 1777, na jehož počátku se při cestě do Mnichova s Myslivečkem převrhl kočár. Do rány v obličeji se dostala infekce, skladatel strávil rok v nemocnici a na jaře 1778 z ní vyšel se znetvořenou tváří. Vrátil se do Neapole, ale počínaje Armidou z roku 1778 jeho opery u publika propadaly. Mysliveček se přestěhoval do Říma, ani tam však už nedokázal obecenstvo zaujmout. Neunesl tíhu uměleckých neúspěchů a postupující nemoci, propadl hazardním hrám a dobrodružnému životu. Zemřel opuštěn.
Myslivečkovy skladby jsou dnes roztroušeny po různých zahraničních sbírkách a přesný počet jeho děl není znám. Kromě oper komponoval další vokální skladby světské (árie a dueta) a církevní (mše, rekviem a oratoria); nástrojovou tvorbu reprezentují sonáty, sonatiny, divertimenta a ronda pro cembalo, komorní hudbu klavírní tria a triové sonáty, sonáty pro flétnu, housle a violoncello, smyčcové kvartety a kvintety, oktety pro dechové
nástroje. Z orchestrálních skladeb jsou nejvýznamnější ouvertury a symfonie.
Mysliveček spojil přirozenou českou muzikálnost, melodičnost a osobitý výraz s italským kompozičním stylem a svou tvorbou připravil cestu vídeňskému klasicismu; jak známo, jeho tvorbu vysoce oceňoval i W.A. Mozart.