BKO

Bendův komorní orchestr
je neprofesionální hudební těleso, které se zabývá
studiem a interpretací historické hudby 17. až 19. století,
se zvláštním přihlédnutím k hudbě českých mistrů.
  • Úvod
  • O orchestru
    • Historie
    • Současnost
    • Almanach BKO
  • Sólisté a dirigenti
    • Sólisté
    • Umělečtí vedoucí a dirigenti
  • Zkoušky
    • Informace pro členy
    • Obecné informace
  • Nejbližší koncert
  • Nahrávky a CD
  • Autoři
  • Akce BKO a fotogalerie
    • akce 2004
    • akce 2005
    • akce 2006
    • akce 2007
    • akce 2008
    • akce 2009
    • akce 2010
    • akce 2011
    • akce 2012
    • akce 2013
    • akce 2014
    • akce 2015
    • akce 2016
    • akce 2017
    • akce 2018
    • akce 2019
    • akce 2020
    • akce 2021
    • akce 2022
    • akce 2023
    • akce 2024
    • Akce 2025
  • Odkazy
    • Benda Arts z.s.
    • Partnerská tělesa
  • Kontakty
  • Sponzoři a příznivci
kategorie: Autoři

Benda František

(1709-1786)

František Benda (1709-1786)
František Benda byl prvorozeným synem Jana Jiřího Bendy, muzikanta a tkalce ze Starých Benátek nad Jizerou. Základy hudebního vzdělání získal v Drážďanech a v Praze, jako gymnazista pražských jezuitů. Roku 1726 odešel do Vídně, a odtud, aby se vyhnul lokajské službě, uprchl do Varšavy (1729), kde působil jako kapelník. Roku 1733 se stal členem kapely korunního prince Friedricha Pruského v Rheinsbergu, pozdějšího pruského krále. V letech 1771-1786 byl v této kapele koncertním mistrem a dvorním skladatelem.
Jako houslista se Benda vyznačoval brilantní virtuozitou a neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Jako autor uplatňoval živé prvky české světské melodiky a rytmiky, čímž se odpoutal od svých vzorů Vivaldiho a Tartiniho. Rozvíjí melodičnost a zpěvnost, hlavně v adagiových větách, a v houslových skladbách dochází až k náznakům sonátové formy.
František Benda je považován za předchůdce klasicismu, a protože vychoval přes 30 žáků, také za tvůrce berlínské houslové školy. Zkomponoval 15 houslových koncertů a více než sto dalších skladeb pro sólové housle (sonáty, triové sonáty, capriccia). V symfoniích dodržuje tehdy v severním Německu oblíbený třívětý typ barokní sinfonie neapolské.


© Design Jasnet, spol. s r.o.